Dědické řízení v České republice představuje právní proces, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry po smrti fyzické osoby. Tento proces má zajistit, aby byl majetek zůstavitele převeden na jeho právní nástupce v souladu s platnými zákony a případně s poslední vůlí zůstavitele. Základním právním předpisem, který tento postup upravuje, je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který stanovuje pravidla pro řízení o pozůstalosti (Solers Legal, 2024).

Řízení se zahajuje automaticky po smrti zůstavitele na základě úmrtního listu, který matrika předává soudu. Soud následně pověří notáře jako soudního komisaře, který provádí úkony v řízení jménem soudu. Notář zjišťuje, zda zůstavitel zanechal závěť nebo dědickou smlouvu, kdo jsou potenciální dědici a jaký majetek tvoří pozůstalost (Portál veřejné správy, 2024). V této fázi probíhá tzv. předběžné šetření, v němž se shromažďují údaje o aktivech a pasivech zůstavitele. Notář oslovuje dědice, vyžádá si listiny a může provádět i šetření v registrech, například v katastru nemovitostí nebo centrální evidenci závětí (Notářská komora ČR, 2023).

Pokud zůstavitel nezanechal žádný majetek, soud řízení zastaví. Jestliže se majetek najde, přistupuje se k projednání dědictví, které zahrnuje stanovení hodnoty pozůstalosti, ověření práv dědiců a vypořádání případných dluhů. Dědicové jsou informováni o možnosti dědictví odmítnout, což lze učinit do jednoho měsíce od poučení. Odmítnutí musí být výslovné a bezpodmínečné, nelze odmítnout pouze část dědictví (Právo pro všechny, 2024).

Dědické právo rozlišuje tři základní způsoby dědění: ze zákona, ze závěti a na základě dědické smlouvy. Nejvyšší právní sílu má dědická smlouva, která umožňuje zůstaviteli dohodnout se za života s budoucím dědicem o převodu svého majetku. Pokud smlouva neexistuje, uplatní se závěť, a teprve v případě její absence nastupuje zákonná dědická posloupnost (Notářská komora ČR, 2023). Občanský zákoník rozlišuje šest dědických tříd. V první třídě dědí děti a manžel nebo manželka, v dalších třídách pak rodiče, sourozenci a další příbuzní. Pokud se žádný dědic nenajde, dědictví připadá státu jako tzv. odúmrť (Zákony pro lidi, 2024).

Významnou součástí dědického práva je také ochrana tzv. nepominutelných dědiců, tedy potomků, kteří mají právo na svůj povinný díl i v případě, že byli ze závěti vyloučeni. Tento princip zajišťuje spravedlivé zacházení s přímými potomky a zabraňuje tomu, aby byli bezdůvodně vynecháni (Notářská komora ČR, 2023).

Po provedení všech úkonů vydává notář rozhodnutí o dědictví, kterým potvrdí, komu majetek připadá. Pokud je více dědiců, může být schválena jejich dohoda o rozdělení majetku. V případě, že se dědicové nedohodnou, rozhodne soud podle zákonné posloupnosti (Portál veřejné správy, 2024). Rozhodnutí nabývá právní moci po uplynutí lhůty pro odvolání a následně může být provedena změna vlastnictví například v katastru nemovitostí.

Z hlediska nákladů se výše notářské odměny řídí notářským tarifem, který vychází z hodnoty pozůstalosti. Notářská odměna se pohybuje v jednotkách procent z hodnoty majetku a zahrnuje také hotové výdaje a správní poplatky (Portál veřejné správy, 2024). Dědictví jako takové nepodléhá dani z příjmu, protože dědická daň byla v České republice zrušena. Zdanění se může týkat pouze následného prodeje nemovitosti, pokud není splněna podmínka časového testu vlastnictví (Goodbye.cz, 2025).

Dědické řízení může být komplikováno především v případech, kdy zůstavitel zanechal neúplnou dokumentaci, více závětí nebo vysoké dluhy. Pro tyto situace právní úprava nabízí institut výhrady soupisu, který umožňuje dědici omezit odpovědnost za dluhy pouze do výše hodnoty zděděného majetku (Notářská komora ČR, 2023). Tento institut chrání dědice před předluženou pozůstalostí a přispívá k právní jistotě.

Celkově lze říci, že české dědické právo představuje vyvážený systém, který kombinuje princip autonomie vůle zůstavitele s ochranou rodinných a společenských zájmů. Notář jako soudní komisař zajišťuje efektivní a odborné vedení celého procesu a jeho úloha je nezastupitelná. Včasné plánování dědictví, například prostřednictvím závěti nebo dědické smlouvy, může výrazně předejít sporům mezi pozůstalými a přispět k rychlému a spravedlivému vypořádání majetku.

Seznam použitých zdrojů 

Goodbye.cz. (2025). Dědické řízení 2025: Průběh a aktuální ceny. Dostupné z https://goodbye.cz
Notářská komora České republiky. (2023). Projednání pozůstalosti a dědické právo. Praha: NKČR.
Portál veřejné správy. (2024). Řízení o pozůstalosti (dědické řízení). Praha: Ministerstvo vnitra ČR.
Právo pro všechny. (2024). Dědické řízení a vše, co o něm potřebujete vědět. Brno: Právo pro všechny s.r.o.
Solers Legal. (2024). Dědické právo a dědické řízení v praxi. Praha: Solers Legal.
Zákony pro lidi. (2024). Jak postupovat v případě dědění. Praha: ATLAS consulting s.r.o.